Tohle je bez debat jedna z nejlepších rockových desek minulého roku, která se v naší kotlině urodila. Když to VEENA před pár lety zapíchla, tajně jsem doufal, že to není definitivní konec, že David s Verčou nenechají tohle své dítko hnít v hrobě navždy. Zvláště, když jejich tvůrčí aktivity uspokojivě botnaly jak v hutných bažinatých NOD NOD, tak v minimalistických KALLE. VEENA je vlastně taková mezistanice mezi čistotou a jednoduchostí KALLE a obhroublou rezavostí NOD NOD. Rocková kapela, která staví na trip-hopu a indie rocku.
Oproti minulosti je to na novince o křišťálovějším zvuku a Verče rovněž vyzrálo hrdlo, které můžeme bez nadsázky počítat mezi absolutní špičku, která se po naší klubové scéně pohybuje. Zvuk je důraznější než v minulosti a svůj díl na tom odvádí nová rytmika, která dává kapele větší drive a tah na branku. Co na téhle desce ale miluju (krom už zmíněného zpěvu), jsou kytary. David vás nechává snít za každých okolností, ať už kouzlí s rozostřeným bustrem nebo nebo vytváří vrstvu kytarové mlhy. Pokud máte pocit, že u nás nemůže vzniknout originálně znějící zasněná deska, VEENA vás vyvede z omylu.